Vzhůru do sedel!
12.-14. června 2009 Lužnice u Pohorské Vsi, Novohradské hory
| autor: fafík
Už to skoro vypadalo, že po několika odřeknutích a nekonečné diskusi o místě konání letošní bírkoštovské soustředění snad ani neproběhne, když na poslední chvíli vyhecoval všechny Stráta nečekaným pozváním na svojí chalupu v jihočeských Novohradských horách. V tu chvíli spory okamžitě utichly a bylo rozhodnuto - vzhůru na jih!
První účastníci se sešli na parkovišti před českobudějovickým Kauflandem, aby severočesko-pražská osádka (Máša, Meny a Fafík) spolu s místní jihočeskou osádkou (Stráta s Foxem) vyrazily na nevinný nákup surovin. Když jsme však u pokladny zjistili, že nejsou zvážené papriky, byl Máša neprozřetelně vyslán k cca 7 metrů vzdálenému pultíku s váhou.
Vzápětí jsme však s překvapením zjistili, nejen že se Máša nevrací se zváženými paprikami, ale ani není vidět nikde v cca 50-ti metrové pasáži za pokladnami. Naštěstí jej však s ukradenými paprikami ostraha hypermarketu nechytila, a tak Máša promptně opět vešel do obchodu, celý jej znovu proběhl a konečně dorazil k pokladnám, kde mohla rozesmátá slečna pokladní konečně dokončit náš nákup.
Cesta na místo konání již proběhla bez dalších komplikací a tak jsme za krásného slunného počasí kolem cca 17-té hodiny narazili přivezený zkušební vzorek. Tentokrát to byl polotmavý ležák Skalák z pivovaru Rohozec, který zajistil Meny (inspirovaný prodavačem, u nějž na poslední chvíli sud vybíral, a který komentoval situaci v prodejním skladu slovy "z toho co mi tu zbylo, je tohle nejlevnější a nejlepší"). A tomuto zdůvodnění Meny logicky nemohl odolat!
Málo známý Skalák byl - dle mínění všech zúčastněných - kupodivu překvapivě pitelný, a tak jsme hned pořádně zapili Menyho čerstvá dvojčata, kterými opět navýšil stav záložních bírkoštovnických řad. Za to mu jistě patří náš dík a nehynoucí obdiv! A večer příjemně plynul...
Sobotní ráno nás přívítalo již zcela vymetenou oblohou, a tak po bohaté snídani všichni oprášili kola, dofoukli duše a doplnili vodu do láhví, abychom mohli vyrazit na cyklistický výlet po okolí. A když všichni, tak včetně Menyho a Fafíka, kteří se původně naivně vymlouvali na to, že kolo nevlastní, což ovšem vyřešili Máša a Tlusťoch zapůjčením svých historických bicyklů.
Po úvodní dávce kilometrů, kdy starostliví cyklističtí matadoři pomalu přestávali poočku sledovat zmíněné sváteční jezdce, jsme dojeli k Huťskému rybníku, a i ti do té doby dosud nepřesvědčení pochopili, že jsme si letošní místo pro soustředění vybrali opravdu dobře.
Posilněni krátkou pauzou jsme vyrazili směrem k několik kilometrů vzdálené rakouské hranici, a od ní jsme se přes horské louky s krásnými výhledy do krajiny vrátili do vnitrozemí a projeli Pohoří na Šumavě a přilehlé planiny s meandrující říčkou a častými jezírky i tzv. klauzy (místní umělé nádrže, původně užívané pro plavení dřeva).
Podařený výlet jsme si chtěli zpestřit zastávkou na oběd v malebné Lesovně Žofín. Pár set metrů před lesovnou, téměř na konci dlouhého sjezdu po lesní asfaltce, jsme však plány museli změnit. Meny totiž na svém zapůjčeném kole zabrzdil příliš prudce, načež se mu přední brzda "kousla" a Menyho 110 kg se přes řídítka vydalo na let vzduchem, aby vzápětí dopadlo na kraj cesty. Přesněji řečeno na hlavu a levé rameno.
Přilba sice praskla, ale pánbůh zaplať vykonala své a Meny - když se posbíral a zkontroloval končetiny - konstatoval, ze kromě pár odřenin má asi jen naražené rameno a jinak mu snad nic není.
Jeho další jízda nicméně nepřipadala do úvahy a tak po obědě Meny zůstal s Fafíkem (který byl rád, že už se svojí otlačenou prdelí na kolo nemusí) v Lesovně, zatímco ostatní vyrazili na kolech zpět do chalupy. Máša se pak se svým autem v úloze sanitky vrátil do Lesovny pro oba indisponované.
Sobotní večer už naštěstí proběhl bez dalších zranění, a tak jsme si za chalupou udělali oheň a prověřili kombinaci "opečené buřty - polotmavý Skalák". Byla výborná.
Po probuzení a kontrole Menyho - hekal, ale dýchal - jsme během poněkud prodloužené snídaně probrali všechna aktuální odborná témata, což vzápětí víceméně ukončil Tlusťoch (ladící si mezitím své internetové připojení) překvapivým zvoláním: "Mám zahradu plnou internetu!" Tak jsme dopili sud a šli si sbalit.
PS: na pondělním rentgenu Menymu zjistili, ža má zlomeninu klíční kosti. Tudíž chudák Iva teď vlastně bude mít na starosti nějakou dobu "dětí" pět! Nezbývá tak, než popřát úspěšné hojení, klidné kojení a pevné nervy...