Lesní relaxace aneb boj o titul se blíží!
8.-10. června 2007 Železné hory
| autor: fafík
Jarní bírkoštovnické soustředění se již podruhé konalo v hloubi hvozdů železnohorských. Počet účastníků byl tentokrát slabší co do počtu účastníků, nicméně o to víc si to zúčastnění užili, a ti co nedorazili tak mohli jen trpce litovat.
Již páteční příjezd lecos naznačoval a nadzvižená obočí a udivené poznámky našeho hostitele Jiřího zvaného Poštípal ("A kdo to proboha bude všechno jíst?") signalizovaly, že si letos dáme do nosu opravdu pořádně.
Během odpoledne se pak začali trousit na základnu jednotliví účastníci (Máša, Tlusťoch, Fafík a Olda), které překvapivě doplnil i Jimmi, jenž se původně soustředit vůbec neměl. Opustil nicméně bez dovolení místo svého nedalekého pracovního nasazení a přijel podpořit své kolegy. A když pak nakonec dorazila i oslabená jihočeská klika (Stráta a Fox), nescházelo již nic k zahájení soustředění.
Je pravda, že houfy komárů a mušek, které v zákeřně organizovaných rojích napadaly naše řady, nám zpočátku kazily radost z lahodného Rychtáře (hlineckého kvasnicového ležáku), ale po pár prvních vzorcích většina účastníků přestávala s hmyzem bojovat a soustředění se tak stávalo uvolněnější. Navíc pověstný zdejší segedín dle utajené rodinné receptury byl snad ještě lepší než vloni, a spolu s výborným pivem tak přispěl k tomu, že bírkoštovníci brzy přestali nálety hmyzu úplně registrovat a plně se oddali ladění formy.
Po dopoledním probuzení jsme však s překvapením zjistili, že počínající den bude značně teplý (bylo vedro jak sviňa) a bylo proto rozhodnuto vytvořit předsunuté stanoviště základny. Pročež byl sud odnesen do blízkého potoka k docílení jeho přirozeného chlazení. A abychom to neměli daleko, odnesli jsme si k němu vzápětí i křesílka a půlitry.
Ve stínu rozložitých kapradin a stinného smrkového lesa jsme pak strávili příjemných následujících cca 5 hodin, během nichž doplňovalo diskusi na rozličná zajímavá témata pouze zurčení zmiňovaného potoka, zpěv ptactva a šum čepovaného piva. Dokonce i Tlusťoch, když na chvíli - zmožen jedním náročným tématem - chvilku dřímnul, ani nechrápal, aby tu oslavu panenské přírody nerušil. A tak si troufám zodpovědně prohlásit, že tahle siesta v lese byl skutečně balzám na duši.
Jedinou vadou na kráse tak byly Strátovy zdravotní problémy, které mu znemožňovaly pořádně se věnovat tréninku, a nakonec vyústily až k neplánovanému polednímu odjezdu jihočeské dvojice zpět k bavorským hranicím. Naštěstí se alespoň k večeru zase navrátil Jim (který přes den opět nedaleko plnil své pracovní povinnosti) a tak jsme se v oslabené sestavě - avšak s o to větší chutí - dali do zbytků segedínu a další várky zlatého moku.
Ještě předtím jsme do programu pro zpestření zařadili i partii kroketu, ve které svým razantním švihem exceloval především Jimmi (jak je koneckonců vidět z přiložené fotografie).
Je pravda, že potom na kraji lesa při dohrávce už takovou ránu dávat nemusel, ale to už je jiná historka...
Večerní pohodu jsme potom korunovali půlnočním piánovým koncertem, završeného Jimmiho verzí brazilské klasiky "Girl From Ipanema", doprovázené portugalským "zpěvem" Fafíka a Poštípala a s doprovodem obligátních rýžových rumbakoulí v rukou Oldy. No prostě paráda!
Shrnuto a podtrženo - soustředění se opět vydařilo a když jsem v neděli večer - již doma - dopíjel zbytek piva, ještě se mi v uších mísily dozvuky brazilské melodie se sólovým trylkem lesního ptactva.
Jen nevím, jestli se popsané soustředění konečně nějak pozitivně projeví i na mých výsledcích příštího bírkoštu. Ale tuším, že né!