Tak trochu ostuda
26.-29. října 2018 Dolní Malá Úpa
| autor: Fafík
Asi jsme všichni tak nějak tušili, že to jednou přijde, jen jsme možná doufali, že ne až tak brzo. Ale od začátku...
Bírkošt 2018 zorganizoval vyzyvatel Olda v malebném vysokohorském prostředí našich nejvyšších hor - konkrétně ve východních Krkonoších, v penzionu Sokolí boudy.
Bylo tam fajn. Pěkně jsme se nabumbali výborné místní polotmavé třináctky Trautenberk, pěkně jsme se vyvětrali na čistém povětří při výletu na Pomezní boudy a taky jsme se pěkně nadlábli na zvěřinových hodech (zejména ta jelení paštika s karamelizovanými cibulkami a ořechy neměla chybu). A dokonce se i tančilo!
Ale pak musela zábava stranou a na řadu přišel Bírkošt - navíc hezky kulatý, již 25. ročník.
No a teď je potřeba si to kolegové přiznat - poznali jsme prd! Už to, že 7 z 9 zkušených bírkoštovských matadorů poznalo jen jeden či dva kousky, nás mělo varovat, že "je cosi shnilého v království dánském". Nicméně v základním kole dosáhli největšího počtu 4 poznaných vzorků dva největší favorité soutěže Olda a Meny (při neúčasti dlouhodobě nejúspěšnějšího Stráty), na čemž tak nebylo nic překvapivého. Tedy až na to, že s nimi do rozstřelu postoupil i letošní soutěžní nováček - Karolína. No a byť bude Máša určitě tvrdit, že se projevil kvalitní teplický genofond, následný průběh finále soutěže byl spíše důsledkem Karolínina profesionálního přístupu a vědomostí (na rozdíl od naší střelby od boku).
No co no... všichni tři dostali v rozstřelu Staropramen a zatímco Olda s Menym ho bryskně identifikovali jako Gambrinus a vypadli, Karolína nezaváhala, nahlásila správně Starouše a ukončila tím éru, kdy si alespoň někteří z nás mohli myslet, že tomu třeba rozumíme :-) Inu mládí vpřed a čest vítězům!
Sluší se ještě zmínit, že džuskošt tentokrát ovládl klan Skopíků - vyhrál Máťa před Táďou (a třetím Tomem).
Vytrvalé noční sněžení nám pak na nedělní závěr připravilo malou dramatickou tečku, když se cesta z penzionu dolů do údolí změnila spíše ve sjezd, což ocenili zejména ti s letními gumami. Tak zase někdy...