Souboj titánů se nekonal!
27. října 2006 Černý důl, Krkonoše
| autor: jim
Favorité si neohlídali černého koně vzadu...
Byl výsledek posledního podzimního Bírkoštu skutečně tak překvapivý? Někomu možná může připadat, že ano. Avšak nikdo, kdo sleduje výsledky soutěží pravidelně, skutečně zaskočen být nemůže. Vraťme se však nejprve o nějaký čas zpátky a podívejme se společně, co všechno soutěžnímu večeru předcházelo.
Pravidelné bírkoštovské setkání tímto ročníkem pravděpodobně natrvalo opustilo Šumavu a přemístilo se do turisticky exponované oblasti našich největších hor, Krkonoš. Hlavní zásluhu na tomto přesunu měl Wimpy, který dokázal najít objekt kapacitně postačující pro naši stále se rozrůstající veleváženou bírkoštovskou společnost. A tentokrát se jeho volba ukázala jako opravdu zdařilá. Myslím, že si nikdo na ubytování ani na turisticky atraktivní okolí nestěžoval.
Již dlouho před vlastní soutěží začala "v éteru" jakási přípravná přestřelka o značky přivážených piv. Podrobnosti zde neuvádíme, začínalo však být jisté, že tento ročník bude co do zúčastněných značek rekordní. A že se určitě objeví nová, dosud neochutnávaná piva.
Jako obvykle se první nedočkavci začali sjíždět již ve středu večer. Chodby penzionu poznenáhlu ožívaly (nejen) dětským halekáním. Pomalu jsme se začínali seznamovat s novým, zatím nezvyklým prostředím. V malé kuchyňce přilehlé k jídelní části byly instalovány dva sudy se dvěma druhy náchodského piva. Majitelé penzionu nám vycházeli vstříc úplně ve všem, možnost točit si sami pivo ve své vlastní režii byla jen jedna z mnoha prokázaných laskavostí. Následující dva dny zbývající do vlastní soutěže trávili účastnící různě a zpravidla individuálně. Někdo si udělal i delší výlet do safari ve Dvoře Králové nebo navštívil blízkou přehradu.
Oblíbené bylo zdolávání sousední Černé hory. Ale ti, co šli nahoru pěšky, určitě podali slušný sportovní výkon. Nicméně vzhledem k mizerné viditelnosti možná litovali, že jako ostatní nejeli lanovkou. Nahoře byla otevřená jediná restaurace, která sice lákala na nádherný výhled z terasy na Sněžku, ale pro mlhu byl problém vůbec najít do restaurace vchod. Stejné to bylo i pokud si člověk chtěl prohlédnout známý vysílač. Vidět bylo pouze Sousoší matky chránící v náručí své dítě před nepřízní počasí, umístěné na jeho úpatí.
V pátek v podvečer se konečně na stole v jídelně začaly objevovat soutěžní vzorky. Všeobecně se očekával jejich rekordní počet, nakonec se jich však sešlo "jen" celých patnáct, což stačilo pouze na vyrovnání stávajícího rekordu z Jeřabiny roku 2004. Ze stálých značek bylo možno najít tradičně oblíbené jako Gambrinus, Kozel a Staropramen, také stále se zúčastňující a známý, leč ne příliš přesvědčivý Prazdroj. Opět se zúčastnil zástupce nealkoholických piv, nošovický licenční Birell, tentokrát i se svým "dospělým" sourozencem Radegastem. Humpolecký Bernard letos nepřivezl žádného svátečního bratříčka a tak soutěžil sám. Z jihu Čech dorazil absencemi trpící Bohemia Regent a také exportní pivo s poněkud bardotsky vypadající etiketou B.B. Budweiser Bier z bývalého pivovaru Samson. Severočeský region tentokrát do soutěže přispěl velkým počtem zástupců. Meny se pokusil obnovit soutěžní slávu kdysi ne příliš úspěšného žateckého pivovaru jeho novým exportním ležákem. Zúčastnila se i odmítaná jedenáctka Zlatopramen, která přivezla i svého bratránka z druhé strany řeky Labe jménem Březňák. A z pivovaru ve Svijanech dorazil dokonce hořký Svijanský Rytíř. Moravskou metropoli zastupovalo čím dál lepší Starobrno a naposledy zmíním ještě téměř domácí pivo, náchodského Rychtáře.
Vlastní soutěž pak proběhla naprosto regulérně a nevzrušeně. Děvčata nalévala mimořádně pěčlivě, vzorků k ochutnávání bylo dostatek. Jak už jsme zmínili výše, mohly konečné výsledky někoho překvapit. Posuďte však sami.
Všeobecně očekávaný souboj favoritů Oldy a Menyho se vlastně vůbec nekonal. Vítěz posledních dvou ročníků a držitel zřejmě největšího počtu druhých míst Oldřich skončil se třemi uhodnutými vzorky... jak jinak, než na druhém místě. Nositel rekordního počtu tří vítězství Meny se tentokrát se dvěma zásahy propadl až na místo třetí, lépe řečeno spolu s Fafíkem, Jimmim, Tlusťochem a Wimpim se podělil o třetí až sedmé místo. Z hlubin zapomnění se tedy na pomyslný střed neméně pomyslných stupňů vítězů prodral Stráta. Pokud však Strátovy dosavadní výsledky podrobíme analýze, zjistíme, že už je také držitelem dvou putovně-oldovních vítězství (i když to první bylo již velmi dávné), navíc zvítězil v prvním prehistorickém ročníku (tenkrát ještě spolu s Jimmim, protože v té době ještě neexistoval finálový "rozstřel"). Na beznadějně posledním místě s uhodnutým jedním (a to nealkoholickým) pivem se umístili Máša s Mlaďasem. Za zmínku stojí ještě výkon Fafíka. Tento člen společnosti určitě není typický pivař, vždycky si potrpěl na nějaké "lepší" pití (nejméně čtrnáct let staré jednodruhové). Avšak od té doby, co pivo trochu pije, jde jeho výkon sice pozvolna, ale přeci jenom nahoru. Jistě, nepoznal sice nealkoholické pivo (spolu s Tlusťochem), které pravděpodobně také nikdy neochutnal, nicméně dva jeho uhodnuté vzorky vypadají jako rány na jistotu.
V kategorii značek také dochází k zajímavým posunům. Vítězem se s velmi dobrou celkovou známkou stalo Starobrno, o jehož předchozí účasti anály vypovídají toliko to, že se nikdy nezúčastnilo jako ležák. Ale když už, tak jako poněkud exotický Červený Drak. Myslím, že v příštích ročnících je třeba s touto značkou počítat, i když budeme jistě pečlivě sledovat, zda se nejednalo o vítězství náhodné. Na druhém místě se umístil ústecký Březňák, zatím mnohými podceňovaný, avšak po změně receptury zdá se velmi chutný. Třetí skončil třeboňský Regent, který se tím doufejme vrací mezi elitu českých piv. Do desátého místa se z průměrnými výsledky umístily všechny tradiční značky (Radegast, Staropramen, Kozel, Gambrinus a Prazdroj) těsně sledované náchodským Primátorem. Do první desítky se už nevešel Žatec a B.B. spolu s nealkoholickým Birellem. Nejhorších výsledků dosáhly jedenáctka Zlatopramen, která tedy nestačila nejen ležákům, ale překvapivě i Svijany, kdysi pokládané za delikatesu mezi pivy.
Vybrané komentáře tohoto ročníku soutěže:
"HUMUS (nebo jsem neměl žrát ty chipsy)" poznamenal Fafík o Svijanech a "zatuchlej, ale vyvětranej šatník" o Staropramenu. V poslední kolonce už ale napsal "totální ztráta chuti" a Primátora označil za nealko.
Oldovi překvapivě chutnal outsider Žatec "výborné, supr pěna".
"Uzený, fuj, pak 0" prohlásil Stráta o Prazdroji.
O budějovickém B.B. řekl Wimpy "dá se pít, ale s mírou", zato Bernard mu moc nechutnal "už zase takovej humus!!".
Máša tentokrát do kolonek i kreslil. Jednu z jeho kreseb hodnotící budějovický B.B. se pokusíme reprodukovat: ":) :) :( :( (: (: (:". Ostatní kresby byly již příliš sofistikované. Tak snad jenom neotřelé hodnocení náchodského Primátora: "CHANEL/PITRALON".
Plzeňský Prazdroj ani v letošní soutěži nepochytal mnoho kladného hodnocení, Jimmi označil jeho chuť přímo za "koňskou stáj". Ale třeba to bylo jen tím, že to byl poslední vzorek...
V sobotu vyrazila bírkoštovská výprava na dlouho plánovaný výlet. Cílem nebylo nic menšího, než nejvyšší vrchol České republiky a hned po Ká dvojce jeden z nejvýznamnějších světových kopců - slovutná Sněžka. Výstup se měl uskutečnit alpským způsobem, tedy bez použití fixních lan a za účasti celého družstva (nikoli pouze vrcholové dvojice) s výstupem a návratem v jediném dni. Jak známo, tento způsob minimalizuje případné negativní dopady dlouhodobých změn počasí na průběh expedice. A v tomto směru se záměr vydařil, beze zbytku se povedlo využít krátké anomálie slunečného dne. Zbytek expedice již byl naplánován moderním způsobem. Do základního tábora jsme dorazili svými automobily, čímž jsme se vyhnuli jakýmkoli případným problémům s domorodými nosiči.
Poté jsme provedli krátký výstup ke spodní stanici lanovky. Tam jsme definitivně opustili myšlenku zdolat vrchol bez pomoci fixních lan a prostě jsme nahoru vyjeli lanovkou. Stálo nás to pouhou hodinu času ve frontě, která se dala aktivně využít nákupem suvenýrů a občerstvení v přilehlém stánku.
Nahoře na Sněžce nás přivítalo slunečné počasí a čerstvý horský vzduch. Zároveň nás překvapilo, kolik lidí různých národností s námi sdílelo myšlenku dobýt právě tento vrchol. Připadali jsme si jako na nějakém rušném náměstí. Navštívili jsme tedy kapličku na polské straně kopce, svrchu pohlédli na UFO připomínající polskou restauraci a s nadějí vzhůru pohlédli na základy nové České poštovny. Někteří si s úspěchem na vyznačené hranici vyzkoušeli oblíbený trik "a do Polska.... a do Česka.... a do Polska....".
Sestup po Cestě česko-polského přátelství (či jak se ta stezka podobná kozí vlastně jmenuje) se ukázal jako mnohem náročnější než výstup. Každý musel zachovávat povlovné tempo zástupu turistů scházejících dolů a vyhýbat se obdobnému zástupu vystupujícímu nahoru. Nikoho nepřekvapí, že odskočit jsme si byli hromadně v nejbližší polské boudě, samozřejmě za polsky nekřesťanské peníze. Na cestě po úbočí Obřího dolu se již situace poněkud uklidnila, a tak si členové výpravy mohli vychutnávat nádheru tohoto přírodního úkazu.
Po náročné výpravě zakončené saunou a bazénem bylo třeba znovu načerpat sil. A aby nám náchodské pivo dobře chutnalo, Byla na sobotní večer určena jednotná strava - opékané selátko.
Na sobotní večer se těšily také děti. Však se také mohly účastnit dalšího ročníku dětské verze soutěže jejich tatínků neboli Džuskoštu. Dětí přibývá a věk se diferencuje, proto bylo třeba tentokrát ustanovit dvě různé věkové kategorie. "Strýček" Oldřich se jako vždy ujal průvodního slova a jako vždy se mu naprosto obdivuhodně podařilo zaujmout to štěbetající klubko dětí.
Ostatní tatínkové se tentokrát stylizovali do role nalévačů. Což byl přesně tem okamžik, kdy došlo k vypuknutí naprostého chaosu. Pánové tedy zapojili své improvizační schopnosti a postupně za chodu začali vytvářet systém přidělování jednotlivých vzorků a jejich zpětného vyhodnocování. Naštěstí se daly výsledky zapisovat do přebytečných formulářů určených původně pro dospělé.
Ochutnávání džusů vypadá na první pohled snadno, rajče od pomeranče přeci pozná každý. Brusinky od červeného vína... snad. Ale aby to zvláště ti starší neměli tak jednoduché, byly pro ně připraveny i některé přímo ďábelské kombinace příchutí. Podrobnosti samozřejmě uvádět nebudeme, aby se ještě dodatečně p.t. čtenářům neudělalo nevolno.
Kategorie mladších žáků měla průběh poměrně jednoznačný, rozhodnuto bylo již po základním kole. První místo obsadil Martínek s neuvěřitelnými šesti uhodnutými vzorky. Jako druhá skončila Bára se čtyřmi. O třetí a čtvrté místo se podělili Majda a Kubík - uhodli jen o jeden vzorek méně. A tak se vlastně všechny čtyři menší děti vešly na pomyslné stupně vítězů.
Soutěž starší kategorie měla o poznání dramatičtější průběh. Hned po ochutnání základní série bylo jasné, že o čtvrté až páté místo se podělí Anička s Karolínkou. O první tři místa se však muselo ochutnávat ještě finále. Jistě nemusíme připomínat, že ve finále této soutěže již nejde ochutnávat zdaleka čisté vzorky, a tak se míchalo ostošest. Důležitá pak už nebyla jen psychická odolnost soutěžících, ale jistě i jejich pevný žaludek. A tak se po první ochutnávce musela s třetím místem smířit Klárka. Souboj o první místo se vyostřoval. Po další ochutnávce píší oba soutěžící nejprve shodný výsledek. Mareček zaváhá, škrtá višně, píše brusinky.
A tak hlavní rozhodčí Olda již zná vítěze, rozhodl se však jeho vyhlášení provést trochu ve stylu nováckých reality šou. Mareček své druhé místo málem obrečel, určitě i díky fatální chybě v samém závěru. Vítězem se stal Davídek, který možná měl do poslední chvíle problém tomu uvěřit.
Všechny děti, starší i mladší, obdržely diplomy. Vítězové dostali medaile specielně vytvořené právě pro tuto příležitost.
Stručný zápis z plenárního zasedání
Letošní bírkoštovské soustředění bylo v neděli zakončeno krátkou schůzí za účasti většiny zúčastněných. Přinášíme velmi stručný výtah probíraných témat:
- penzion Natty byl shledán jako velice vhodný pro případné pořádání příštího soutěžního podzimního soustředění
- vzhledem k tomu, že příští svátek 28. října připadá opět na víkend (tentokrát na neděli), byly k diskusi předloženy návrhy na konání podzimního Bírkoštu v jiných termínech, např. 28-30. září 2007 nebo v listopadu, přičemž původní říjnový termín zdaleka nebyl zavržen
- pokud by se opět mělo opékat nějaké zvíře jako letos, byly jako jedna z nepřeberných možností navrženy krůty
- definitivní seznam soutěžících piv probrán nebyl, bylo však doporučeno pro příště brát pouze ležáky
- jednoznačně bylo doporučeno opětovného naplánování jarního předbírkoštovského soustředění, případně rovnou se se žádostí o pořádání obrátit na Poštípala (bude-li ochoten), jehož předchozí jarní akce zaznamenala velmi kladné ohlasy u všech zúčastněných; nebyla vyloučena ani varianta plnohodnotného jarního Bírkoštu ve stylu prehistorických ročníků