Bírkošt 2000 v uvolněné atmosféře
30. prosince 2000 Sedlec u Temelína
| autor: jim
Stalo se neuvěřitelné. V hektickém závěru roku, dekády, století, tisíciletí (některé zlé jazyky očekávaly i závěr lidské civilizace - to bohužel nevyšlo) se bratři Foxové vzepjali k nadlidskému výkonu a ujali se uspořádání Bírkoštu 2k ve své vlastní soukromo-kapitalistické zemědělské usedlosti. Svého úkolu se zhostili opravdu na úrovni, i přes zjevný Mlaďasův handicap, totiž poměrně těžce pochroumanou nohu (opravdu nesimuloval, jak si mnozí před akcí mysleli).
Účast se zpočátku očekávala velmi vysoká, až na samé hranici kapacity jinak velmi rozlehlého objektu. Svou přítomnost přislíbili snad skoro všichni stálí účastníci soutěže, kromě Šuldy, kterému se ty neomluvené účasti již hromadí, a tuším Bruna. Měli přijet i oba čerství otcové Máša s Tlusťochem, dokonce i dnes již bývalý náčelník Wimpy. Těsně před akcí se však pravda začala vyjevovat v plném světle.
Po Šuldovi, jehož manželka nás zřejmě nemá ráda a který tedy odmítl hned, zakázala manželka účast i Mášovi. Ten s sebou zcela nepochopitelně stáhl i Tlusťocha a zřejmě i Wimpyho. Stráta odřekl z důvodů poněkud vážnějších, což byla jakási choroba spojená s požíráním dnes již ne velmi populárních antibiotik, čili že by nemohl ochutnávat. Zlé jazyky v tomto případě neopomněly podotknout, že Stráta mohl klidně přijet a k předloženým vzorkům pouze čichat, že by výsledek stejně nemohl být horší než jindy ... inu, co jiného čekat od zlých jazyků. Každopádně během soboty se prezence ustálila na zřejmě optimálním počtu 6 + 3 [ks].
Atmosféra soutěžního večera byla v tomto ročníku velmi uvolněná a decentní, jednoznačně nejlepší za celý dosavadní průběh soutěže od těch nejprehistoričtějších ročníků kam až naše mdlá paměť sahá. Nemalou zásluhu na tom jistě měla dvojice hostitelů, jejichž přístup byl velmi zodpovědný a svědomitý. Ostatně, pokud venku leží sníh a v kamnech spokojeně praská oheň, je na příjemnou atmosféru zaděláno. V neposlední řadě také trochu stárneme, že?
Celá soutěž měla velmi korektní průběh. V zásadě by se dalo skončit konstatováním, že všichni účastníci (a to včetně nalévacích spolupracovnic) se dočkali konce soutěže, ba i vyhlášení výsledků, při plném vědomí. Což, jak si jistě někteří ještě vzpomenou, nebývalo vždy pravidlem. Ale také je třeba říci, že nikdo svým výsledkem nepřekvapil, nikdo nešokoval svými nečekanými znalostmi, nikdo neměl neočekávaný propad.
První místo obsadil již podruhé Mlaďas. Zařadil se tak téměř po bok Menyho, který zatím jako jediný dovedl Putovního získat dvakrát. To "téměř" zde má svůj význam, pouze Meny totiž svedl vyhrát soutěž hned dvakrát za sebou. Mlaďas zcela jistě využil přízně domácího prostředí, to však jistě nebyl jediný faktor úspěchu. Přeci jenom je jeho rodný kraj kvalitnímu pivu zaslíben a Mlaďas v poslední době určitě hodně trénuje (nebo snad ne?). Každopádně se Mlaďas i přes své zjevné mládí začíná stávat respektovaným členem bírkoštovské společnosti.
Na místě druhém se tentokrát umístil Jim (spolu s Oldřichem), který tím snad potvrdil, že jeho poslední vítězství zřejmě nebyl nějaký nekoordinovaný úlet. Ale ten trénink určitě chybí...
Oldřich tentokrát jistě nerad potvrdil svoji pozici jakéhosi věčného korunního prince soutěže. Na počet druhých míst (tentokrát společně s Jimmim) Olda zcela určitě dlouhodobě vede. Zlé jazyky v tomto případě poukazují na Oldřichovu zjevnou ambicióznost, která mu jistě pomáhá v jeho občanském životě, která však může být poněkud na škodu v něčem tak neuchopitelném, jako je Bírkošt.
Fox a Meny v tomto ročníku nijak zvlášť nezazářili, u Menyho však takovéto drobné výkyvy formy nejsou nijak překvapující. Ostatně, Meny má za sebou jistě náročnou zednickou brigádu na domě své manželky, což, jak jistě všichni uznáte, je cesta spíše ke kvantitě konzumace nápoje, než k nějaké vytříbené kvalitě.
Fafíkovo umístění zde ani nijak zvlášť komentovat nebudeme. Jeho ambice jistě patří konzumaci zcela jiného druhu. V tomto oboru určitě patří k respektovaným odborníkům a málokdo z nás by se vůbec mohl pokusit s ním měřit.
Soutěž značek byla tentokrát velmi vyrovnaná. O první místo se nakonec dělí tři značky. Dle abecedního pořádku tedy Bernard, jehož trvale stoupající kvalita je určitě všeobecně známá, dále spíše překvapivě trochu stagnující Radegast. Pro některé soutěžící může být poněkud překvapivé také přední umístění dříve neprávem opovrhovaného ústeckého Zlatopramenu. Je to však i tím, že oproti minulému ročníku se tentokrát zúčastnila třída Premium, zatímco loni to byla omylem desítka.
Překvapením mohlo být více než nevýrazné umístění Budějovického Budvaru. Oproti tomu nepřekvapilo tradičně špatné umístění Plzeňského Prazdroje. Ostatně, v informovaných kruzích již delší dobu není tajemstvím, že většina tuzemské produkce Prazdroje pochází z jakési smluvně-opoziční stáje Velkopopovického Kozla.
Celkovým dojmem z posledního ročníku soutěže mohou být všichni jeho účastníci velmi spokojeni. Ti, co nedorazili, mohou opravdu jenom litovat. Závěrečné poděkování za podíl na organizaci zde však nepatří jen oběma hostitelům, jejichž díl je neoddiskutovatelný, ale i např. Oldřichovi za pořádání zábavy (hlavně té následné silvestrovské) i za jeho kulinářské umění, Menymu s chotí za hudební doprovod, i Fafíkovi za fotoreportérskou činnost. V neposlední řadě i všem zúčastněným manželkám, bez jejichž přítomnosti by ani soutěž uspořádat nešla.