Soustředění poprvé na severu...
24.-26. května 2013 Vitiška, Krušné hory
| autor: fafík
Obvyklá jarní pánská jízda, zvaná též soustředění (nebo jak Mlaďoch výstižně poznamenal "klučičák") protentokrát poprvé zavítala do severních Čech. Konkrétně na horskou chatu s poetickým názvem Vitiška, stojící ve východním cípu Krušných hor, nedaleko Cínovce. Neobvyklý název chaty má přitom zcela prozaický původ, daný jménem původního majitele, Němce Witticha. No aspoň že už se chata nejmenuje svým dlouholetým předrevolučním názvem - Rudoarmějec. I když zima tam byla skoro jak v Rusku... ale nepředbíhejme!
Při obvyklé - soustředění předcházející - diskusi ohledně detailů akce, už to jednu chvíli vypadalo, že soustředění snad ani nebude. A tak vlastně nakonec bylo dobrou zprávou, když se zúčastnilo 7 z 11 bírkoštovníků. Chyběli jen Olda a Stráta, kterým se termín nehodil, Wimpy, který měl celý víkend koncerty, a Jim, který na poslední chvíli chytil nejtěžší pánskou nemoc na sedm a tak také nedorazil.
První žíznivci, kteří dorazili do chaty z Teplic (téměř domácí Máša a Meny s přespolními Fafíkem a Čifrnkem), se hned po příchodu dožadovali prvního piva, což jim pan domácí, poměrně svérázný a společenský (čti ukecaný) patron, bleskově splnil. Bohužel však to pivo byl Samson a navíc poslední 3 kousky, odpovídající svým stavem tomu, že si nejspíš celý předchozí týden pivo nikdo nedal. Těžký začátek...
Na spravení chuti šel pan domácí naštěstí hned narazit nový sud. A Klášter, to už byla jiná káva... tedy pivo.
Postupně dorazili i zbývající (Mlaďoch s Foxem a Tlusťoch) a mohli jsme se začít soustředit, jak se na správné soustředění sluší. Po výborném domácím prejtu od paní domácí večer příjemně ubíhal a tak si jej část bírkoštovníků nakonec protáhla až do pozdních nočních hodin, přičemž zlikvidovali baterii tlusťochových jihoafrických vín, která přivezl s sebou. Ráno se sice netvářili nejšťastněji, ale říkali, že to bylo fajn.
Sobotní dopoledne jsme se vydali na cca 3 km vzdálený vrch Bouřňák uprostřed bukových lesů. Většinu cesty ale poprchávalo a byla pěkná zima (konci května rozhodně neadekvátní), takže jsme byli pozitivně překvapeni, když jsme na vrcholu zjistili, že zdejší bar kupodivu funguje. Dali jsme proto pivovo-grogovo-čajovou přestávku a pak podél několika větrných elektráren pokračovali do nedalekého Nového Města.
Tam jsme narazili na příjemnou domácí hospůdku U studánky, kde to vypadalo, jako když jsme vlezli k někomu do obýváku. Což nám samozřejmě nevadilo, abychom pořádně poobjedvali. Neboť jak Fox trefně poznamenal: "máme to správně rozfázovaný... co pár kiláků další hospoda". Oběd pak ti nejotrlejší zakončili zmrzlinou, což Mášu inspirovalo k tomu, že si dal rakvičku. A když mu pak přinesli dvě, zhodnotil to Tlusťoch slovy "tu jednu si dej a do tý druhý si lehni!"
Mezitím se počasí umoudřilo a dokonce i poprvé vylezlo sluníčko. Plni nově nabitého elánu jsme proto vyrazili zpátky na Vitišku. Po 10 minutách chůze se ale zase zatáhlo a tentokrát už začalo doopravdy lejt. V hustém dešti jsme pak - někteří již značně promočení - dorazili zpět na chatu.
Odpoledne strávil každý dle svých představ - několik jedinců se vypravilo do nedalekého německého Raupennestu, kde si lebedili v místním vodním světě, Fox si četl, Fafík fotil,..
Večerní pokec jsme si zpestřili sledováním finále Ligy mistrů (překvapení se ale nekonalo, Borussia to nedala). A aby snad náhodou někomu nevyhládlo, proložili jsme fotbálek druhou večeří - po zkušenosti z pátku jsme si ale objednali ta vepřová kolena větší. A byla to kolena jako prase. V kombinaci s Klášterem ideální...
V neděli po pozdní snídani už musela jihočeská klika vyrazit domů. Ostatní ale ještě vyrazili na Komáří vížku, vyhlídku spojenou lanovkou s dole položenou Krupkou. Údajně je odtamtud vidět až do Krkonoš, což však nebylo možné ověřit, neboť při naší zhruba pětiminutové návštěvě opět lilo jako z konve a vidět bylo tak maximálně k zábradlí u lanovky. Tak snad příště...
Rozloučení s Krušnými horami jsme tak neudělali na Vitišce, ale u Máši v Teplicích, kam jsme se vydali z Komáří vížky na nedělní oběd. A dokonce i Wimpy se tam zastavil, aby pozdravil kolegy bírkoštovníky. Dáša se snažila... gulášek byl, pivečko bylo, horké maliny byly, kafíčko bylo, dva druhy domácí buchty... nezbylo než se o pár kilo těžší rozloučit, odfunět do aut a hurá všichni domů.