Prokletý dům rodiny Usherů nezanikl!
2.-4. června 2006 Železné hory
| autor: jim
Letošní jarní předbírkoštovské soustředění zavítalo do zcela nové lokality. Místa velice mystického, působivého, zároveň rozporuplného. Dřevěný dům shlížející ze severního svahu zdánlivě malého pohoří na samém okraji Vysočiny nakukuje jakoby jedním okem do hlubokého lesa, tím druhým do temného a hlavně opravdického pralesa. Z jistě aristokratické minulosti se na první pohled propracoval přes realitu totalitního režimu až ke skoro pitoreskní podobě třetího pokračování populární ruské pohádky, přičemž tomuto dojmu napomáhalo i na tuto roční dobu nevídaně chladné počasí. Teprve po první noci strávené bez dnes již vcelku obvyklého elektrického proudu jenom při svitu mihotajících plaménků svíček začíná mít člověk pomalu jasno. Ano, tajemný dům prokleté rodiny Usherů ze Švankmajerova hororového přepisu klasického díla Edgara Allana Poea je tady, skutečný, skoro živý...
Uspořádání společné akce si tentokrát vzal na starosti náš starý kamarád Poštípal. Pravda je, že zájem o pořadatelskou pásku avizoval již před delším časem; zřejmě ho ale nikdo nebral dostatečně vážně. Letos jsme ho tedy vzali za slovo a tak se již v pátek večer mohli začít sjíždět první účastníci. Dopravy jejich největší části se ujal Meny se svým zánovním skoroautobusem z "áček". Postupně nás všechny sbíral na trase Chomutov, Teplice, Praha, Poděbrady, přičemž na každé zastávce nabíral menší, zanedbatelné, ale přeci jen neplánované zpoždění. Trochu se odlišovala pouze poslední zastávka v Poděbradech, samozřejmě, která časově vyšla zhruba nastejno jako celý zbytek cesty. No a tak se stalo, že výprava ze severozápadního směru dorazila o mnoho později než Olda, který mířil k cíli vlastním vozem z opačné strany a původně měl dorazit až jako poslední. No, a to je vlastně konec prezentace, možná pro někoho překvapivý, pro jiného méně. Jihočeská grupa totiž jako jeden muž nedorazila. Téměř bez omluvy, všichni její členové na poslední chvíli svou účast odřekli.
Počasí bylo jak už bylo napsáno výše na danou roční dobu nezvykle chladné. Popsat by se dalo všem jistě dobře známou cimrmanovskou metodou okluzní fronta teplota tlak rosný bod... Omezím se však z úsporných důvodů na konstatování, že byla fakt zima. Připadali jsme si jako hodně vysoko v horách, ač nadmořská výška stěží atakovala šestistovkovou hranici.
Před akcí se vedla zdlouhavá a únavná diskuse o tom, jaké pivo se bude pít. Část účastníků zcela nesmyslně a svéhlavě prosazovala své oblíbené značky zcela bez ohledu na okolnosti. Nakonec naštěstí zvítězil zdravý rozum, v tomto případě prezentovaný (pokolikáté již) zejména Menym, že pít se má pivo místní, protože každá akce má být především poznávacím vlastivědným zájezdem. Nakonec tedy byl logicky vybrán vynikající kvasnicový ležák Rychtář z nedalekého pivovaru v Hlinsku. Hostiteli pak patří dík za jeho dovezení a vzorné technické zabezpečení s pomocí zapůjčeného výčepního pultíku. Na tomto místě je vhodné zmínit i neméně podařený gulášek, který Poštípal pro všechny navařil ve velkém hrnci a který všem velice zachutnal. Konzumovala se také slivovice domácí výroby a Menyho utopence, které se tentokrát nestačily zkazit.
Pamatujete si na Vodénku? Ano, to byl onen rozevlátý mužíček, který ve večerníčkovém příběhu s Křemílkem a Vochomůrkou vládl z podzemí všem pramenům vyvěrajícím na povrch. Podobný pocit v nás trochu vyvolával náš hostitel, když nám ukazoval zdroj vody pro svoji chaloupku. Nejprve vrazil každému nádobu na vodu a pak nás vyvedl asi padesát metrů do pralesa. Byl tam takový malý, prosvětlený plácek, porostlý bylinami poměrně nevídanými. Například hned vedle studánky vyrůstal jedinečný exemplář vraního oka - ano, přesně toho, před kterým nás rodiče kdysi tolik varovali. Přiznejme si však popravdě, jak často jste ho viděli někde jinde než třeba na obrázku v učebnici?
Obřad nabírání vody pak pokračoval odehnáním jakési podivné havěti z hladiny ve studánce a jejím opatrném napouštění přepadem do přinesených nádob. Nevím, jestli tu vodu někdo ochutnal, aby potvrdil, že všechny ty bylinky měly nějaký vliv i na její chuť.
Jisté je jen jedno, víme, kdo ji určitě neochutnal. A k pramenu si raději přinesl svůj vlastní oblíbený nápoj.
V sobotu přes den přeci jen trochu vysvitlo sluníčko. Dokonce i trochu hřálo. Tak jsme mohli strávit část dne na čerstvém vzduchu prováděním všelijakých taškařic a popíjením vynikajícího piva. Došlo dokonce i na jakousi hudební produkci, pohříchu velmi chudou a nekoordinovanou. Takže všichni, kdo se těšili na Wimpyho veselé songy nebo na Poštípalovu kytarovou virtuozitu, museli být nutně zklamáni.
Odpoledne jsme uspořádali výpravu do pralesa pod vedením pána domu. Vyrazili jsme sice po zelené značce, tedy vlastně po cestě, ale i tak to byl nezapomenutelný zážitek. Místní prales je určitě mnohem pohlednější než nějaký dávno profláknutý Boubín, kde je spousta turistů a dá se přes něj projít pouze po speciální trase. Zde jsme za celou cestu nepotkali človíčka a mohli jsme se kochat nádherou rozložitých stromů a pestrého podrostu. Zajímavá byla i krátká zastávka u říčky Polomky s místem pro měření průtoku vody.
Víte, co je nejlepší zábava, když je venku nevlídno a v baráku není nic na elektriku? Přeci hrát pexeso při svitu svíček. Ale není pexeso jako pexeso, tohle bylo opravdu unikátní. Obrázky s tématikou československé lidově demokratické armády, to se hned tak někde nekoupí. Byl to opravdu jedinečný zážitek získat dvojici "odznak vzorného vojáka" nebo "raketomet KA153 v bojové pozici".
Zlatým hřebem sobotního večera se stal neplánovaný umělecký výstup všech účastníků soustředění. Srovnáni do trojstupu na hlavním severním schodišti s výhledem do průseku v lese jsme pod vedením sbormistra Poštípala nacvičili závažné umělecké dílo, jehož zvukovou podobu přikládáme zde.
Bohužel se nezdařil obrazový záznam celého vystoupení, zachoval se pouze jediný obrázek vedoucího uměleckého tělesa při nácviku.
Věříte na duchy? Jistě že ne, kde by se tu také vzali... Zvláštní je, že všechny zdroje pojednávající o výskytu duchů (a teď opravdu nemluvím o seancích s ťukajícími stolečky) se vždy shodují na několika překvapivých detailech. Pokud jste viděli vynikající film Šestý smysl, jistě si vzpomenete, že vždycky když ona entita "vstoupila" do místnosti, náhle se ochladilo a všem přítomným začla jít pára od pusy. Je to detail, který si tvůrci filmu nevymysleli, ten už je znám delší dobu a z více zdrojů. Jenom v tomto případě se to filmařům povedlo pěkně znázornit, proto jsem si ho vybral jako ilustrační příklad. Náš hostitel původně cosi naznačoval, že s domem není po této stránce vše jaksi úplně v pořádku. Vážně to samozřejmě nikdo nebral. Ale když jsme pozdě v noci nahoře v jídelně ve svitu svíček vyslechli několik pokusů o Bachovu Fugu d moll, objevil se přesně onen výše zmiňovaný jev. Začalo se nám pářit od pusy a byla nám neuvěřitelná zima. Vysvětlení bylo prosté, dům není izolovaný, stěny tvoří jen velmi tenká dřevěná vrstva. Vzhledem k absenci zdiva je také tepelná setrvačnost mizivá. Čili jak se venku pravděpodobně prudce ochlazuje, je i uvnitř najednou zima. Takže jsme se podivili, pokrčili rameny a šli se ještě ven nadýchat trochu čerstvého vzduchu před spaním. Venku však byla neuvěřitelně teplá, vlahá noc......
V neděli jsme se rozprchli do našich domovů již poměrně brzy, možná i pod vlivem vypjaté povolební atmosféry. Ještě jsme se stačili na závěr vyfotit na hlavním schodišti, tentokrát již bez sborového zpěvu (aby se sbormistr mohl vyfotit s námi). Všichni odjížděli sice trochu vymrzlí - k ránu byla zima opravdická i bez duchů, ale určitě s žaludky plnými dobrého jídla a pití. Asi jsme již trochu zlenivěli věkem, protože se nestalo vůbec nic zvláštního. Pomineme-li tedy fakt, že se Wimpy vožral jako prase a zahodil autentickou plechovku s rýží, provázející naše výpravy již od prvního ročníku školy, kamsi do chroští. Nakonec ale bylo vše napraveno a tak jsme mohli všichni vyrazit na zpáteční cestu v klidu a míru.
Soutěž o novotvar roku
V soutěži o novotvar roku vede prozatím výraz "Prdaura" - jedná se samozřejmě o složeninu ze dvou slov a pokud se p.t. čtenáři povede obě tato slova dešifrovat, jistě brzy pochopí i jeho správný význam.